Včera jsem se zmínil některé "kritické" dovednosti, které příchozí college prváci by měl mít pod jejich pásy. Nejviditelnější z nich by se poznámek, a tam je poměrně málo vedlejší dovednosti a schopnosti rozvíjet, aby mohl účinně plnit tento úkol. Jeden z těchto přidružených dovedností je "kritické čtení". Potřeba této dovednosti v bakalářský vysokoškolský prostředí je stále problém ...
Učíme žáky základních škol ke čtení, máme je zapamatovat si abecedu, naučit se různé hláskování slov, gramatiku, a pak asi ve 4. třídě předpokládáme, že mohou "číst". O to jediné, co opravdu dělají, že školy poté, co je to naléhat, podnítili a obtěžovat studenty se dozvíte více. Ze všech těchto knih zpráv jsme nucen psát na střední škole, tam bylo velmi málo jiný než nějaký stupeň pomoci studentům ... jiné než psát lépe ... Existuje mnoho dovedností, které čtenář může uplatnit téměř žádné písemné kus, ale zdá se (alespoň pro mě ...), že školy (ano, každá škola, která jsem si vědom!), jako by byl pouhé základy gramotnosti je dost.
Před několika lety, když jsem pracoval jako student učitele, uvědomil jsem si, že většina studentů v některé z mých přednášek měl nějaké vážné problémy s porozuměním čtení. Část z nich je pravděpodobně souvisí s tím, že studenti číst méně, než by asi měl (jsou stále rostoucí seznamy alternativní zábavy pro ně muset prokousat ... PlayStation láká ...). Ale z toho, co jsem viděl jako student učitele, mnozí z mých studentů byly jasné a více než schopný rozvíjet některé schopnosti v jejich hlubší porozumění psanému textu. Protože jsem sociálních studií učitel (nyní bohužel pouze teoreticky ...), uvědomil jsem si tehdy, že budu mít k vytváření dovednosti ve výuce, jak efektivně číst a psát, když jsem chtěl být úspěšný jako učitel.
Chcete-li do tohoto úsilí, jsem strávil jeden rok výuky angličtiny v Jižní Koreji. Dostal jsem příležitost učit na několika středních školách v některých menších městech na jihu centrální Jižní Korea Jeonju a Gimje). I když jsem měl velký čas tam, a se setkal úžasné lidi. Strávil jsem spoustu svého času pracuje, jak se dostat studenty, aby přemýšleli o tom, co četli. Kupodivu, jedním z nejdůležitějších učebních zkušeností jsem se dostal, když jsem tam měl trávit čas na některých one-on-one hodiny s několika korejských učitelů angličtiny. Měl bych zmínit, že všechny tyto učiteli byli (a jsou ...), velmi světlý a měl (má) velkou schopnost mluvit a co je důležitější (alespoň pro mě) skvělý poslech. Tato dovednost mohou tyto kamarádů lépe přizpůsobit lekce pro své studenty a lépe pochopit zdánlivě úžasnou kulturu.
Důležitou součástí těchto one-on-one lekcí bylo, kde jsme strávili čas na oblasti, které by chtěli, aby vypracovaly lepší dovednosti se. Pro každou z těchto učitelů, to přišlo až na jejich uvedení v kopii New York Times op-ed kus pro nás dva se rozložit. To je místo, kde jsem začal vidět, že čtení není jen schopnost přeložit symboly, nějaký smysl ... Viděl jsem, že tito učitelé byli obeznámeni se západními použití rétoriky a dialektiky! V podstatě jde o jednu z mých přátel, aby mohli dělat pokroky s ... řekněme, že Maureen dolů opus z NYT, oni by měli mít nějaké znalosti, z nichž bylo List zapisovat, a některé z metod argumentace používané.
To mě přemýšlet o tom, vysoké školy chápání čtení ... kde v naší společnosti je tolik točit, rétorika, demagogie, a zneužití informací, které my všichni musíme být mnohem složitější v tom, jak zpracovat příchozí data. To je jistě použití, když se snaží prokousat reklamy, zprávy, názory a politiky.
Podívejte se na náš svět, a za to, že my, jako učitelé byly svěřeny k přípravě studentů k řešení tohoto světa. Je zřejmé, že vysoké školy nemají tento břímě velmi vážně (připravit studenty rozvíjet své vlastní chápání světa, a pak kriticky vytvořit světový názor), a střední školy udělat, doslova nic. Myslím, že by to mohlo být zajímavé, řečnická otázka, ale jak jsme (jako bývalí studenti) měla zabývat všechny tyto informace?
